Polybus – kouzelné auto

Dne 12. 4. 2024 přijel do školy polytechnický bus. V polybusu jsme si říkali, jak se jmenují různé nářadí, které jsme potřebovali. Potom jsme se rozřadili do dvojic a pustili se do výroby. Vyráběli jsme stojánky na knihu. Výroba mě bavila. Pak jsme šli stojánek zdobit, mohli jsme zdobit fixami na dřevo i pájkou. Moc mě to bavilo a mohlo by to být častěji. Bylo to fajn, i lektoři byli fajn.

Lucie Vodáková (5. ročník)

 

 

Můj zážitek z Polybusu je velmi kladný.

Než jsme šli vyrábět, museli jsme se samozřejmě seznámit se všemi druhy nářadí. Poté, co jsme se seznámili s nářadím, jsme šli tvořit. Nejprve jsem si vyměřil, kde mám řezat, pak jsem vrtal a řezal. Při práci jsme pracovali s hodně druhy nářadí, což mě fakt potěšilo. Jak jsem dořezal, tak jsem uhladil hrany a šel jsem na výrobek kreslit obrázek pájkou. Vyrobil jsem stojánek např. na mobil.

Ti, co už to měli hotové, šli hrát hry.

Jiří Král (5. ročník)

 

 

Na polybusu se mi nejvíc líbilo řezání pilou do dřeva. Byla to sranda a zábava. Prvně jsem si ale myslel, že se mi nic nepodaří vyrobit, ale nakonec se mi povedlo vyrobit stojan na mobil. Taky se mi líbilo učení, co je jaký nástroj.

Antonín Studeník (3. ročník)

 

 

V pátek byl u nás ve škole Polybus. Byla to dodávka, nachystali si pro nás vyrábění lampičky, která byla ze dřeva. Moc mě to bavilo. Pak jsme šli vyrábět světlo do naší lampičky. To mě nebavilo, bylo to moc těžké, ale až jsme to měli hotové, tak jsem byla ráda, že tu lampičku mám. Byla jsem ráda, že nás Polybus navštívil.

Kristýna Dmitrievová (6. ročník)

 

 

Polybus mě bavil a naučila jsem se plno nových věcí, např. práci s pilkou, napájet … Zaujalo mě, že tam bylo tak mnoho nářadí, o kterých jsem nevěděla. Byla to pro mě nová zkušenost. Na začátku jsem měla strach, že mě to nebude bavit, ale bylo to úplně jinak. Zjistila jsem, že mě to velmi zaujalo a nemohla jsem přestat sledovat lektory. Poprvé jsem se cítila trochu nejistě, ale nakonec jsem se v tom našla a moc mě to bavilo. Celá výroba trvala tři hodiny, přesto jsem na plameňáka neměla dost času a nestihla jsem ho dobarvit. Na poličce vypadá krásně, když stisknu tlačítko, jedno oko se rozsvítí a bliká v různých barvách.

Moc bych chtěla poděkovat oběma lektorům, kteří se věnovali napájení a poskytli nám svou pomoc. Bylo to složité, ale s jejich pomocí jsme to zvládli. Jejich úsilí nás posunulo kupředu, i když nám pájky zpočátku způsobovaly potíže.

Valentina Dirová (7. ročník)

04
03
02
01